Víkend pro dospívající syny III

na téma „mužské archetypy“

V životě jsou okamžiky, které lze pochopit pouze  tehdy, když je sami prožijete. Stejně nemožné je slovy popsat podstatu našeho chlapského setkání a průběh víkendu na téma  mužské archetypy.

·        V každém z nás je skrytý kus Bojovníka, Mudrce, Milovníka i Krále.

·        Čím se projevují tyto odvěké archetypy mužského jednání a kdy nebo čím jsou přínosem nebo překážkou pro nás samotné, naše jednání i naše vztahy k lidem kolem nás?

·        Jakou přeměnou prochází většina mužů ve svém životě od chlapectví až ke stáří?

·        O těchto i některých dalších myšlenkách a chlapských otázkách si budeme společně povídat, naslouchat si a prožívat společenství mužů, kteří jsou na cestě.

Víkend pro syny IV

na téma „rytířskost civilizace a rozdíly v myšlení mužů a  žen “

Všechny  rozdíly mezi muži a ženami se vyvíjely již v době, kdy  muži byli lovci a bojovníky a ženy byly nositelkami života a jeho ochránkyněmi. Muž musel  ochránit rodinu a zajistit jí potravu, každý den tedy nasazoval svůj život pro své blízké. Způsob této ochrany, ale vývojem společnosti změnil svojí tvář.

V dávných dobách byl Achilles hrdina, ale o milosrdenství nevěděl nic. Hrdinové vikingských ság byli tvrdí, vždy připraveni rány uštědřit stejně jako snášet. Dokonce i staří Římané své zajaté vznešené protivníky předváděli davu v ulicích a poté je zabili. Až středověký rytířský ideál spojil dohromady dva protiklady, učil pokoře a shovívavosti velké válečníky, a požadoval chrabrost od zdvořilých a mírných lidí.

Dějiny dvacátého století nás poučili, že muži, kteří neprošli formací a nebyli uvedeni do tajemství života žen, se v případě vnějšího tlaku rozpadnou do dvou základních skupin: těch, kdo umí bojovat, ale nejsou s to být „mírní v sálech“, a těch, kdo jsou „mírní v sálu“, ale bezcenní v bitvě. O třetí skupině - těch, kdo jsou brutální v míru a zbabělí ve válce - nemá smysl mluvit.

Rada starších proto poodhaluje na tomto víkendu tajemství ženské duše a základy rytířskosti naší civilizace. Neboť nestanou-li se synové skutečnými rytíři ducha, pak veškeré řeči o trvalém štěstí, důstojnosti a jejich svobodě jsou pouhými reklamními nesmysly. 

Víkend pro syny V

na téma „Cesta divého muže“

Každý z nás máme v sobě ukrytého „Divého muže“, ze kterého máme často i strach.  

Společnost byla po staletí doménou mužů, ale způsob, jakým se začali v druhé polovině minulého století chovat, byl ve skutečnosti archetypálně ženský. Tato forma okleštěné a „odmužštělé“ spirituality zbavila muže a jejich životy veškerého zdravého riskování.

Mnoho mužů očekává dnes od státu, že se stát o něj postará. Že když se v jeho životě objeví jakýkoli problém či obtíž, stát má hned povinnost je řešit a vyřešit.

Dnes si muži většinou nemyslí, že v sobě mají skrytého divého muže a byli v podstatě „vykastrovaní“, nejen ve smyslu vztahů k ženám, ale i ve smyslu své schopnosti rozhodně jednat v okolním světě. Divého muže spoutali společenskými řetězy vlastní leností a zbabělostí.

Někteří muži se naopak chovají jako když jejich divoch utekl v tlupě z vězení. Schovávají ve skupině, troufají si na slabší, ale když jsou sami, anebo narazí na silnějšího zjistíte, že jsou to obyčejní zbabělci. Chovají se  hrubě a bezohledně za sebou zanechávají: slabé, hendikepované, ženy­ a outsidery, kteří se jim nedokáží bránit.

Tím se stalo, že mužská síla začala být pro společnost nebezpečná, protože když společnost přestaneme zasvěcovat své mužské nositele do správného zacházení s mocí a silou, téměř okamžitě ji oni zneužijí, nebo před ní uniknou a stanou se zženštilými.

Abychom se přestali bát divého muže a našli odvahu se ho dotknout, musíme ho nejdříve pozorovat a seznámit se sním, k tomu nají příležitost synové, kteří se zúčastní se našeho V. společného víkendu.

Na tomto víkendu na téma „Cesta divého muže“ zjistí, že divý muž v nás skrývá sílu jednat, hnát se dopředu a být hybatelem věcí. Síla mužské energie spočívá ve schopnosti udeřit, ale i úder podržet. Mužský styl klade větší důraz na konání než na bytí. Dává přednost aktivnímu zásahu do běhu světa před teore­tizováním a přemýšlením.

Brána dospělosti

Kráčí-li mladíci v dospívání po správné cestě, tak tato cesta končí vždy životním prahem, který když překonají, tak vstoupí do dospělosti. V životě muže je několik takovýchto prahů, ale mezi nimi jsou nevýraznější dva: okamžik dospělosti, krize středního věku, ale i přechod do důchodu. Dospělost je chápána jako stav, kdy je muž již schopný trvalého závazku.

Naši předkové neprocházeli touto branou dospělosti nikdy sami, ale vytvářeli z mladíků společenství dospívajících, které doprovázeli starší muži. Využívali tak výhod čistě mužského prostředí, ve kterém starší doprovázeli adolescenty, předávali jim tradici rodu a rituálně je uváděli mezi dospělé muže. Samotný vstup do mužské dospělosti, provázeli vždy přechodové rituály.

Tato rituální brána do dospělosti, je završením Víkendů pro otce s dospívajícím synem a víkendů pro syny.

Cílem všech víkendů bylo doprovázet syny v dospívání, pokud možno omezit jejich selhání s tragickými následky a připravit je tak na vstup do dospělosti. Bez této důkladné mnohaleté přípravy by přechod synů rituální bránou do dospělosti, měl pouze momentální efekt, pravděpodobně bez dlouhodobého účinku.